PŘÍSTAV > BÁSNĚ > SAKURA
════════════
Jáchym Novotný

 Sakura 

Láska pozdního odpoledne

CS


Ráno je rozverná a plachá zároveň.

Bezbrannost halí listem osiky

a v jitřním oparu

hledivši leskem v zlatý jas

teď kryje svoji vlahou tvář

a usne zas.


Když slunce nad obzorem hází stín

a do spařených lesů vnikne první svit,

plachost za cudnost převléká si.

K zemi zrak upřeně teď vrhá

a závoj rosy odhazuje v dál.


Dozrává v čase tom,

kdy stínů rej je ta tam náhle.

Zralosti důkaz přináší v ten mžik,

kdy po pravdě sic prahne,

však pravdou bývá zklamání.

A touha ta, co pára stoupá k nebi

a vytrácí se zvolna.


Dospělost, moudrost, žal, má milovaná.

Jsou sudby, co sibyla ti přiřkla.

Čas velkých věcí čekáš

a v maličkostech hledáš.

Stín roste a ty sním.

A květy vůkol pylem obsypané

co po stráních se do údolí valí

a v proudu bystřiny po hladině odnáší je čas.

 

Když pozdní odpoledne mine

a rudě plá tam za kopcem.

Tu lásky bol se přikrádá v tvých snech.

i skřivan na květ sednuv obdařil ho písní

však vůní zmámen z větve náhle spad

teď v zajetí sounáležitosti

vhání do plic čerstvý vzduch.

 

Závojem noci kryješ svoje vrásky,

v zámince pookřát

se ve snech vrháš v náruč mou.

A říší hvězd se budem' brodit spolu,

když utichá dech žití,

tehdy se prolnou nitra tvá i má —

spolu pak odejdem', kde luna stříbrem plá.

EN


At dawn, she’s playful, yet so shy,

shrouding her frailty in an aspen leaf,

and in the morning haze,

with a glimmering gaze into the golden glow,

she veils her dewy face

to drift in sleep once more.


When the sun casts a shadow o'er the line,

and first light breaks through forest fogs,

she dons the guise of modesty for her shyness.

With eyes fixed low upon the floor,

she casts the veil of dew away.


She ripens in that fleeting hour,

when the dance of shadows fades from sight.

Maturity reveals itself in that breath—

though she may thirst for truth,

the truth is but a cold regret.

And that desire, like steam to the sky,

slowly drifts away.


Wisdom, woe, my beloved,

fates the Sibyl has assigned to you.

You await great things,

yet find them in the small.

The shadow grows, and you grow with it.

And your blossoms, bowed with gold,

roll from the slopes to the valley floor,

carried by the stream’s rushing pace.


When late afternoon passes by,

and a crimson glow burns behind the hill,

love’s ache steals into your dreams.

Even the lark, lighting upon your bloom,

graced it with song, then fell from the branch—

dazed by your scent, in the bond of belonging,

he breathes the fresh air once more.


With the veil of night you hide your wrinkles,

under the pretext of renewal,

you cast yourself into my arms in dreams.

We shall wade through the starry stream together,

as life’s breath falls still and our hearts merge—

departing together, where the moon glows silver.


Sakura

The Sakura

Sakura

 Kdysi, kdesi v Kroměříži na kompozičních kurzech začala potichu vznikat sbírka Sedmihry. Původních sedum epigramů se rozrostlo již na 36 básní a textů. Tato báseň zazněla i na autorském čtení v Praze ve Velkém mlýnu na vystoupení nadace Melodio manželů Maškových s Šimonou Maškovou a Davidem Fiedlerem.