Dveře: „Zde, naše staré panty

     namáhané jsou stále

     a s každým novým nádechem

     o krok k zatuhnutí.“

 Klika: „To já dvakrát tolik práce mám,

     ruka tvá se mě dotýká pokaždé,

     když vejít chceš a když někdo druhý,

     také se mne on pak dotýká.“

Dveře: „Mnou celá duše prochází do vyšších sfér,

     do nových prostor,

     které jen já znám z obou stran.

     Zevnitř i navenek. Ty či ony místnosti.“

 Klika: „Já však fyzického

     kontaktu jsem přítomna.

     Já sama podstaty duše dotýkám se

     a propojuji vše na infinitezimální úrovni.“

Dveře: „To já zas mám obraz celku,

     celého člověka, podstatu duše

     a co víc i kam směřuje

     a kým se stane vím dobře.“

 Klika: „Beze mne bys byl jen clonou v mlze,

     jen lichou branou beze jména.“

Návštěvník:

     klepe na dveře

Dveře i klika současně:

     „Dále…“

Návštěvník:

     „co za těmi dveřmi?“

 Klika: „Uchop mne do dlaně a uvidíš“

Dveře: „Projdi námi a nic už nemarni svůj čas.“