…a tak se stalo, že jsi mi darovala klec.
Klec plnou něhy a
plnou libých slůvek.
Klec se slovy beze jména.
A co já na oplátku daroval tobě?
Mlčení, očekávání, lichotky, náznaky,
touhu a pocit nejistoty,
odmítání,
falešné nepochopení. —
Mám, Drahá, k tobě závazek,
ale ten se přikrádá pomalu, jak
leklá ryba
a potom smrdí.
…a tak se stalo, že jsem ti daroval příběh,
příběh s názvem
život.
V životě, Drahá, se lidé opouštějí fyzicky,
ale po tenké lávce
přátelství
přecházet lze až do skonání. —
A co klec?
A co ptáček pijící vodu ze
studně?
A co ta kočka
a co ta lávka
a co pak pahorek
s chrámem tří sakur a
jedné třešně? —
Kdo seschlou třešeň zalije?
Mám to být já,
nebo někdo jiný? —
Vyber
si drahá. —