Dospělost, moudrost, žal, má milovaná.
Jsou sudby, co sibyla ti přiřkla.
Čas velkých věcí čekáš a v maličkostech hledáš.
Stín roste a ty sním.
A květy vůkol pylem obsypané
co po stráních se do údolí valí
a v proudu bystřiny po hladině odnáší je čas.
Když pozdní odpoledne mine
a rudě plá tam za kopcem.
Tu lásky bol se přikrádá v tvých snech.
i skřivan na květ sednuv obdařil ho písní
však vůní zmámen z větve náhle spad
teď v zajetí sounáležitosti
vhání do plic čerstvý vzduch.
Závojem noci kryješ svoje vrásky,
v zámince pookřát
se ve snech vrháš v náruč mou.
A říší hvězd se budem' brodit spolu,
když utichá dech žití,
tehdy se prolnou nitra tvá i má —
spolu pak odejdem', kde luna stříbrem plá.
