PŘÍSTAV > BÁSNĚ > U LAVIČKY
════════════
Jáchym Novotný

 U lavičky 

════════════

CS


Rychle letí ptáci nad krajem,

sotva vzhlédneš, sletí celou zem.

Než-li stihneš napočítat pět,

rozletí se v celý širý svět.


Pomiň letu ptáku na nebi,

přiviň zemi, jež nám velebí.

Vzpomínku na svoje hejno chraň,

neteskni, jen u nás chvíli staň. —


Úvozem i lesní pěšinou

bloudím z jitra mlžnou krajinou.

V kraji lesa mechem stín se mih‘,

pírko bělostné jsem sobě zdvih‘.


Srdce plné radosti já měl,

ptáčka však už více neviděl.

Zbyla jenom píseň, tryskajíc

vůní břidlice a pryskyřic.

EN


O'er the homeland, birds fly past,

vanished, though you hold them fast.

Before the count of five is done,

to the ends of earth they’ve run.


Forget thy flight across the sky,

embrace the land that greets thine eye.

Cherish the flock in memory,

grieve not, just stay a while with me. —


Through hollow way and forest lane,

I walked in mist and morning rain.

Beneath the moss, a shadow’s trace,

A snow-white feather I embrace.


My heart with joy was briefly blessed,

Yet I have lost my winged guest.

A song remains, to rise and bloom,

Of slate and resin’s sweet perfume.

U Lavičky

The Resting Bench

Vyhlídka U lavičky

 Tato báseň má pro mne zvláštní význam. Vznikla jako vzpomínková, již jsem složil pro zvláštní místo mému srdci blízké. Vyhlídka na skále nad částí obce Bratříkov na Železnobrodsku, jež nese malebné jméno Měkotov zde byla od nepaměti. Za mého dětství zde byla mezi dvěma borovicemi lavička, od které je pěkný výhled na Černou Studnici. Po smrti mého dědy jsem zde zhotovil zcela novo lavičku a vytvořil i infotabulku, jejíž součástí byla i tato báseň. Myslím, že je zde po dnes a lidé sem občas zavítají, při houbaření, nebo když jdou náhodou kolem od Liškova háje, Končin, od Skály v Kostřavci, přes Rouvně, nebo od Červeného domu.