PŘÍSTAV > BÁSNĚ > VIDOULE
════════════
Jáchym Novotný

 Vidoule 

════════════

CS


V lem doubravy, kde šeřík s polem splývá

a slunce třpyt je skvostem bledé mlze,

kojivši z jitra žízeň v rosné slze,

teď v mechu hejno kobylek se skrývá.


I tklivou píseň jarem strnad zpívá.

Na duet bystřina sním v mělké struze

lahodně hraje měníc svůj part v duze

za perly o nichž luzná víla snívá.


mžikem vše hledá úkryt v náhlém spěchu

výš stoupám hledu po tom srdce touží

jen kámen slunný zvolna halí pyl


syt stínů a těch bluzných vůní v dechu

mě starý kohát křeslem věrně slouží

co smysly mámí hned bych vyslovil.

EN


At oakwood’s edge where fields and fragrance meet,

Where shimmering sun bejewels the ghostly mist,

The grasshoppers, by morning dew-drops kissed,

Seek mossy mists to shun the searing heat.


A bunting pipes a plaintive, pearly lay,

The babbling brook in shallow duet flows,

A rainbow-revel where the water glows,

For pearls of which a dreaming faerie’d pray.


In sudden surge, the world seeks leafy screen,

I climb and crave what heart alone can hold,

While pollen-powder veils the stones in gold.


Sated with shadows, in that scent-drenched scene,

An ancient root—my faithful, gnarled throne—

Would speak of spells that leave the soul alone.

Vidoule

Upon Vidoule Hill

Vidoule

 Vidoule je kopec nad ramenem Vltavy v Praze. Je odtud krásný výhled na město a na jedné jeho straně je usedlost Cibulka s přilehlým parkem, který prošel nedávno rozsáhlou revitalizací. Je zde pramen a vede tudy železniční trať. Návštěvou tohoto místa jsem byl uchvácen. Počal jsem pak sepisovat tuto báseň.