…a ty dveře si hrají se mnou,
a já zase s nimi
Dveře: „Ach, Milý, vejdi.“
Já: „Ach, Drahá, nemohu. “
Dveře: „Ale přec, zde máš klíč. “
Já: „Ach ne, co za nimi? “
Dveře: „Neboj a vejdi Milý. “
Já: „Ale přec, nemám odvahu. “
Dveře: „Tak na prahu zůstaň
a nikdy víc nepřekroč ten
práh! “
Já: „Ach, proč mne mučíš Lásko,
jen vejdu, cosi mne posedne. “
Dveře: „…“
Já: „Teď mlčíš, moje Milá…
Navěky zde před prahem
zůstanu
a vysílen padnu na rohož. “
Dveře: „…“
Já: „Fajn. Půjdu a budu hledat jiné dveře.
Dveře, co
nehrají tak lichou hru.
Tak já jdu…“
Dveře se otevřou dokořán a mlčí…
Já: „Sbohem navždy. “
Dveře: „Ach, nechoď. “
Já: „…“
Dveře: „Zůstaň přec, už nebudu ti lhát. “
Já: Hledám jiné dveře…
Příběh se opakuje stále dokola,
do nekonečna.
Dveře: „Ach, vejdi, Milý. “
Já: „Nemohu Drahá. Nemohu vejít…“
…