A kulatým břichem obkroužil pomalu

konferenční stolek

skleněná deska jež uvízla nad zemí

nabízí denní tisk

čeká na svou chvíli

každá vteřina se zdá jak hodina nebo

spíš jak dlouhá věčnost

jen mimoděk sáhl do náprsní kapsy

rázem je klidnější

tupě civí na dveře s nápisem testy

potí se mu čelo

sirka s libým prasknutím

rozežhne tabák

potáhne úlevně

tohle přeci zvládne

dveře se v jeho mysli stále zvětšují

jsou stále blíž a blíž

a náhle jako by ho chtěly pohltit…

__________________

…Nastalo podzimní chladné ráno

slunce je ostřejší než bývalo

léto je dávno pryč

v mysli se honí kusé vzpomínky

vzpomínky na vodu

rybářské udice

hospodu kámoše

sedě pod starým košatým stromem

usrkávám teď ze svého lógru

zcela bez výčitek

bez známek starosti

jen já a můj tabák

v přenádherném světě žiju stále

piju černou kávu

koukám po holkách a po přírodě

ještě šluk tabáku

Špičky borovic se kříží a já…

__________________

…V hluku rachotících strojů

je sotva slyšet hlas Josky

— no čoveče vstávej

vstávej dyk přideš k úrazu —

fackuje přítele

a pomáhá mu na nohy —

— Co jen tu proboha dělám —

Matně vidí halu

pozvolna začíná vnímat

— jak jsem se tu octl —

— no byl si parádně v limbu —

Joska ho zavede na vzduch

— Tu máš — Z krabičky vytáhne

poslední dvě cigarety

chuť, vůně, hmat, zas je OK

na tu cigaretu

ale už chuť nemá

nakonec však neodolá…

___________________

…Dveře se prudce otevřou a ženský hlas

oznámí — Tak další —

— Tak s chutí do toho —

a brunátný pán v saku zlehka pokyne

nervózně usedl

pohled upřen k jeho rtům

pán sáhl do stolu

— Co viržinko mladý muži —

— Děkuji již nekouřím —