…a ty dveře si hrají se mnou,

       a já zase s nimi

Dveře: „Ach, Milý, vejdi.“

  Já: „Ach, Drahá, nemohu. “

Dveře: „Ale přec, zde máš klíč. “

  Já: „Ach ne, co za nimi? “

Dveře: „Neboj a vejdi Milý. “

  Já: „Ale přec, nemám odvahu. “

Dveře: „Tak na prahu zůstaň
       a nikdy víc nepřekroč ten práh! “

  Já: „Ach, proč mne mučíš Lásko,
        jen vejdu, cosi mne posedne. “

Dveře: „…“

  Já: „Teď mlčíš, moje Milá…
        Navěky zde před prahem zůstanu
        a vysílen padnu na rohož. “

Dveře: „…“

  Já: „Fajn. Půjdu a budu hledat jiné dveře.
       Dveře, co nehrají tak lichou hru.
       Tak já jdu…“

    Dveře se otevřou dokořán a mlčí…

  Já: „Sbohem navždy. “

Dveře: „Ach, nechoď. “

  Já: „…“

Dveře: „Zůstaň přec, už nebudu ti lhát. “

    Já: Hledám jiné dveře…

    Příběh se opakuje stále dokola,

       do nekonečna.

Dveře: „Ach, vejdi, Milý. “

  Já: „Nemohu Drahá. Nemohu vejít…“

  …