…a tak se stalo, že jsi mi darovala klec.

Klec plnou něhy a plnou libých slůvek.

Klec se slovy beze jména.

A co já na oplátku daroval tobě?

Mlčení, očekávání, lichotky, náznaky,

touhu a pocit nejistoty,

odmítání, falešné nepochopení. —

Mám, Drahá, k tobě závazek,

ale ten se přikrádá pomalu, jak leklá ryba

a potom smrdí.

…a tak se stalo, že jsem ti daroval příběh,

příběh s názvem život.

V životě, Drahá, se lidé opouštějí fyzicky,

ale po tenké lávce přátelství

přecházet lze až do skonání. —

A co klec?

A co ptáček pijící vodu ze studně?

A co ta kočka

a co ta lávka

a co pak pahorek

s chrámem tří sakur a jedné třešně? —

Kdo seschlou třešeň zalije?

Mám to být já,

nebo někdo jiný? —

Vyber si drahá. —