HARBOUR > WRITINGS > THE DOOR AND THE HANDLE
════════════
Jáchym Novotný

 The Door and 
the Handle

Seven-games

EN


 Door: “Here, our old hinges

     are still under strain;

     and with every new breath;

     one step closer to rusting.”


Handle: “I have twice as much work to do,

      your hand touches me every time,

      when you want to enter,

                and when someone else does,

      they touch me too.”


  Door: “Through me, the whole soul passes

               into higher realms,

      into new spaces,

      which only I know from both sides.

      From the inside and the outside.

                These or those rooms.”


Handle: “But I am present

                 in physical contact.

       I myself touch the essence of the soul

       and connect everything

                 on an infinitesimal level.”


  Door: “I, on the other hand, have

                a picture of the whole,

      the whole person, the essence

                of the soul,

      and what’s more, I know well where

                they are headed,

      and who they will become.”


Handle:  “Without me, you would

                  be nothing but a veil in the mist,

        just a nameless, empty gateway.”


Visitor:

      knocks on the door


   Door and Handle simultaneously:

      “Come in…”


Visitor:

      “What lies beyond this door?”


Handle: “Take me in your hand

                  and you shall see”


    Door: “Come through us

                  and don’t waste any more

                   of your time.”

CS


Dveře: „Zde, naše staré panty

     namáhané jsou stále

     a s každým novým nádechem

     o krok k zatuhnutí.“


 Klika: „To já dvakrát tolik práce mám,

     ruka tvá se mě dotýká pokaždé,

     když vejít chceš a když někdo druhý,

     také se mne on pak dotýká.“



Dveře: „Mnou celá duše prochází do vyšších sfér,

     do nových prostor,

     které jen já znám z obou stran.

     Zevnitř i navenek. Ty či ony místnosti.“




 Klika: „Já však fyzického

     kontaktu jsem přítomna.

     Já sama podstaty duše dotýkám se

     a propojuji vše na infinitezimální úrovni.“


Dveře: „To já zas mám obraz celku,

     celého člověka, podstatu duše

     a co víc i kam směřuje

     a kým se stane vím dobře.“






 Klika: „Beze mne bys byl jen clonou v mlze,

     jen lichou branou beze jména.“



Návštěvník:

     klepe na dveře


Dveře i klika současně:

     „Dále…“


Návštěvník:

     „co za těmi dveřmi?“


 Klika: „Uchop mne do dlaně a uvidíš“



Dveře: „Projdi námi a nic už nemarni svůj čas.“