Z temnoty noci vcházíš do úsvitu.

Zelenáš se mladostí letních sluncí.

A v jinovatce dálek,

šlépějím přátelství

dáváš svoji touhu všanc.

Tomuto okamžiku,

této chvíli,

tomuto jitru.

Vyjdi z poza světla,

dojdi do domu zašlých hvězd

a vyšlých lun

tak, jako dotýkáš se zimních lůn.

Tak, právě tak —

dotýkáš se mých snů a vstupuješ

do nitra všedních srdcí.

Zastav se,

vnímej klid,

vnímej ticho,

vnímej barvu vánku

vůni dechu

bezednost marnosti

bezbřehost touhy

nekonečno života…