Mhou kráčím. Tiše

šlépěj v sněhu taje.

A bosý, slyše

tichou zimy píseň,

hledám brány ráje.

Nocí když tíseň

k poutníkovi tíhne.

Rájem mu jeseň,

jeho mysl váhá,

ve zspomínce jihne

Zima zde nahá

odhaluje líce

a sama Praha

bez jediné vady           

k vesně nevzbudí se.

Pod sněhem sady

staré Kampy leží

a skřivan mladý           

v sametové pýše

v letu pírka ježí.

Kmet mýtů říše

an, čas obléká si.

Ulehla v skrýše

řeka; tudy tečíc

spíná sobě vlasy.